Československé dobrovolné hasičstvo plnilo vždy věrně svoje národní povinnosti. Je pravda, že v letech 1870 vznikaly první české sbory dobrovolných hasičů pod vlivem německým, ale brzy hasičstvo české vymanilo z cizích vlivů, mělo své české vedení a stalo se spolkem vlasteneckým, aby zanášelo pochodeň národního uvědomění a české národní kultury do nejmenších vísek zemí koruny svatováclavské. Tím hlubší byla rána Mnichova a toho všeho co po Mnichovu následovalo. České hasičstvo, cítilo hned na počátku německé okupace, že národní nesvoboda je horší nežli smrt a proto se také hned začalo formovati v boji proti nespravedlivému útlaku nacistů. Roku 1941 bylo sděleno zahraniční vládou československou, že se spoléhá na pomoc hasičstva v případě kapitulace Německa. Vedoucí Československého hasičstva pracovali tajně v dohodě se zahraničním odbojem a informovali vždy, včas a obratně podřízené složky. Tehdejší vedoucí činovníci na Nymbursku, Poděbradsku a Královéměstecku dali pokyn: „Bratři dělejte jen co musíte a pomáhejte svým lidem kde jen můžete.“ Roku 1942 pamatovalo vedení hasičstva na železnou zásobu benzínu pro revoluční hnutí. Roku 1943 byli vedoucí činovníci Okresní hasičské jednoty Nymburské: bratr Václav Šena z Nymburka, bratr Vojtěch Blažek z Poděbrad, bratr František Čipera ze Všejan, bratr Antonín Šena z Chvalovic a bratr Florián Nezbeda z Městce Králové přímo vyzváni svazem Českého hasičstva k organizování odboje, sabotování nacisty vydávaných nařízení, ale tak aby jejich práce navenek probouzela zdání, že pracují horlivě pro říši. Téhož roku byl v hasičstvu vydán ústředím rozkaz o obstarání oleje pro motorové stříkačky, neboť tehdy německá armáda zápasila s nesmírným nedostatkem olejů. Mračna nad Československým Hasičstvem se stahují, přichází varování z ústředí a také skutečně dochází k zatýkání ve vedení České zemské hasičské jednoty v Praze, poté i v okresních hasičských jednotách. Dne 28. prosince 1944 byl zatčen bratr Václav Šena z Nymburka a bratr Florián Nezbeda z Městce Králové. Přišel rok 1945, nit hasičského pozemního odboje byla přetržena, ale nikoliv na dlouho. Práce odboje pokračovala. Hořely železniční vozy s municí nebo s jiným důležitým nákladem. Pražský rozhlas pobídl svým hlášením čekající hasičské bojovníky o jedné hodině z pátého na šestého května 1945. Hasičstvo se vrhlo do zápasu, třeba nerovného s odvahou a chutí a zachránilo národu značný majetek hmotný, ale také mnoho lidských životů. Hasičské sbory naší okresní hasičské jednoty pracovaly téměř v každé obci. Stavěly barikády, hromadily na silnice překážky, zastavovaly německá vozidla, zajímaly německé vojáky nebo přímo ukořistěnými zbraněmi bojovaly proti nacistům. Hned po skončení revolučních dní staral se nymburský a poděbradský sbor o návrat místních i jiných čechů do vlasti. Když repatriační odbor ministerstva zdravotnictví volal o pomoc, sestavil hasičský sbor v Nymburce kolonu a jel již 19. května do Nového Brandenburku a potom ještě čtyřikráte.
V nerovném zápase s nacisty položili život tito bratři:
bratr doktor Tomáš Sedláček z Hasičského sboru Nymburk
bratr Leopold Bašta z Hasičského sboru Poděbrady
bratr Florián Nezbeda z Hasičského sboru Městec Králové
bratr Štěpán Haleš z Hasičského sboru Mcely
bratr Josef Kubín z Hasičského sboru Mcely
bratr Jaroslav Káninský z Hasičského sboru Mcely
bratr František Libich z Hasičského sboru Mcely
bratr Antonín Hamza z Hasičského sboru Sadská
bratr Josef Kadlec z Hasičského sboru Chleby
bratr Václav Náchodský z Hasičského sboru Hrubý Jeseník
bratr Václav Nechvíl st. z Hasičského sboru Kluk
bratr Václav Nechvíl ml. z Hasičského sboru Kluk
bratr Jaroslav Němeček z Hasičského sboru Předhrádí
bratr Jaroslav Římal z Hasičského sboru Loučeň
bratr František Škop z Hasičského sboru Loučeň
bratr Ladislav Somr z Hasičského sboru Čilec
bratr Karel Krutský z Hasičského sboru Vrbová Lhota
VĚNOVÁNO HASIČSKÝM HRDINŮM U PŘÍLEŽITOSTI OSMDESÁTÉHO VÝROČÍ OBSAZENÍ NAŠÍ VLASTI FAŠISTICKÝM NĚMECKEM.
autor: Josef Bidmon – vedoucí komise historie